Když pečuje dítě nebo mladistvý

Mladí pečující jsou děti (do 15 let) nebo mladiství do dospělosti (v ČR do 18 let, ale v jiných státech např. v USA až do 21 let), kteří dlouhodobě poskytují péči svým rodinným příslušníkům s chronickým onemocněním nebo postižením. Péči se věnují ve svém volném čase, bez finančního ohodnocení, často na úkor vzdělání a mentálního zdraví.

V posledních letech, zejména v Anglii, začala vznikat různá centra, spolky, sdružení a organizace zabývající se touto problematikou. Ruku v ruce s nově vzniklými organizacemi byly prováděny výzkumy. Zjistilo se, že v Evropě 7-8 % dětí (7 miliónů) poskytuje péči, nejčastěji svým rodinným příslušníkům. Většina mladých pečujících je však stále přehlížena a není jim poskytnuta cílená pomoc. Například u nás v České republice zatím (2021) neexistuje žádná statistika ani studie o tom, kolik dětí a mladistvých pečuje.

Zkušenosti mladistvých pečujících

Dobrý den, já a moje sestra žijeme už od narození s babičkou a dědou. Mamka nás prý měla s nějakým chlápkem, o kterém nic nevíme. Původně nás prý nechtěla, ale babička ji přemluvila, ať nás porodí a že se o nás bude starat ona.Takže naši prarodiče jsou vlastně naši rodiče. Před dvěma lety měl děda mrtvici. Babička už je taky dost stará, takže jsme já a sestra péči vzali na sebe. Začátky pro nás byly dost náročné, protože jsme u sebe neměli dospělého, který by nám pomohl. Teď už péči zvládáme bez větších problémů.

Zdroj: FB, anonymní profil

Už vlastně ani nevím, jak dlouho to je, co se celé mojí rodině změnil život. Před tím, co dědečka postihla CMP, jsem vedla takový běžný život jako ostatní děti a kamarádi mého věku. Hodně jsem se věnovala svým koníčkům, škole a třeba i jen tak odpočívala. K babičce a dědečkovi jsem vždy chodila velmi ráda a také jsem tam trávila hodně času. Nejvíce jsme si spolu užívali pečení, sledování filmů a pohádek a samozřejmě i procházky. Mohla jsem s dědou dělat vlastně cokoliv, pořád si povídat, chodit na výlety, jezdit na chatu atd. Ráda vzpomínám i na chvilky, kdy jsme spolu luštili křížovky, sudoku, různé hlavolamy a obdivovali krásné malby a obrazy.

Pokračovat

Jsem Honza a je mi 15 let. Mám rád sport a videohry, ale kvůli pečování na to nemám skoro žádný čas.Starám se o svou mamku, která po mrtvici přestala ovládat jednu půlku těla. Většinu času jen leží a poslouchá rádio. Nemám žádné sourozence a táta po tom, co se to mamce stalo začal chodit do hospod a moc se o ní nestará, takže je to hlavně na mně. Pomáhá mi občas sousedka a taky paní z pečovatelské služby, hlavně s koupáním a taky máme obědy ze školy. Už je to rok a na péči jsem si zvyk, a i přes to, že je to otrava, jsem rád, že můžu mamce pomoct.

Zdroj: FB, anonymizováno.

Stalo se to tehdy před třemi lety, bylo mi asi čtrnáct, mamce čtyřicet a babičce třiašedesát, takže jsem všechno vnímal a mamka mi o všem říkala. Než se to všechno tak změnilo, žil jsem s mámou v Praze. Měl jsem tu hodně přátel, chodili jsme spolu každý den ven, do kina, hrát hry apod. Taky jsem se hodně věnoval karate a čtení. Samozřejmě jsem pomáhal i doma, chodil jsem na nákupy, uklízel jsem, občas jsem se snažil něco uvařit, ale to většinou nedopadlo dobře. Prostě jsem žil takový ten obyčejný život městského kluka. Ale babi Láďu jsem tolik nenavštěvoval, jelikož bydlí v Jeseníkách v Branné. Takže jsem tam jezdil na letní prázdniny, Vánoce a další svátky a narozeniny.

Pokračovat

Dobrý den, jmenuji se Marek, mám 14 let a starám se o svého dědečka, který má po mrtvici problémy s chůzí.Dědeček před mrtvicí velmi rád sportoval, takže to pro něj byla docela rána. Občas bývá smutný, a tak se jej snažím rozveselit tím, že se s ním dívám na hokej a tenis. Mám tyto chvíle s dědečkem rád, i přesto, že jsou časově náročné a nemůžu kvůli nim ven s kamarády. O dědečka se stará hlavně babička a pečovatelka, ale já se jim snažím pomáhat aspoň tím, že jim zajdu nakoupit, uklidím jim, nebo je učím, jak používat elektroniku. Někdy přemýšlím, jestli bych vůbec své prarodiče poznal tak dobře, když by se to dědovi nestalo. Kvůli té mrtvici jsem totiž začal s dědou a babičkou trávit mnohem více času a za tu dobu jsme se dost sblížili.

Zdroj: převzato z FB, Stroke Caregivers Support Group

Ahoj, já se jmenuji Petra a chtěla bych vám skrz své zkušenosti ukázat, jak může péče o někoho kladně změnit váš život. Tedy, jak začít… Je mi 17 let a s péčí jsem se poprvé setkala jako holčička, bylo mi čerstvě jedenáct let, když mou babičku stihla cévní mozková příhoda. Oba mí rodiče pracovali, a tak se o babičku nemohli chodit starat, alespoň ne fyzicky. Rodiče nakoupili veškeré potřebné vybavení a pomůcky pro péči, ale pečovat musel o babičku děda.

Pokračovat

Ahojky, jmenuji se Radek a podělím se s vámi o svou zkušenost s pečováním o někoho po cévní mozkové příhodě. Když mi bylo 12 let měla moje mamka mrtvici. Kvůli mrtvici přestala mamka chodit a měla problémy s pamětí. Byl to pro mě šok, protože jsem nic takového nečekal. Moje první reakce na celou situaci nebyla nijak dramatická. Jakmile mi taťka řekl, co se mamce stalo, začal jsem si hledat informace o tom, co je to mrtvice – cévní mozková příhoda, jaké může mít projevy a jestli se z ní člověk může zotavit. Vše to na mě dolehlo až v nemocnici, kam jsme šli mamku navštívit. Viděl jsem mamku, jak tam jen unaveně leží, kouká a v tu chvíli jsem na sobě pocítil jakousi úzkost.

Pokračovat

Ahoj, jmenuji se Tomáš a je mi 16 let. Pečujícím jsem se stal, když mi bylo deset. Pečuji o svou maminku společně s ostatními členy rodiny a chtěl bych se s vámi podělit o svůj příběh. Jednou jsem se vrátil domů ze školy a když jsem otevřel dveře, uviděl jsem taťku s babičkou a sestrou. Už na mě asi čekali. Taťka si mě vzal stranou a vysvětlil mi, co se mamce stalo. Řekl mi, že se teď budeme muset o mamku starat více my, aby se zase uzdravila. Taky mi pověděl, že k nám bude více chodit i babička.

Pokračovat

Dobrý den, jmenuji se Vašek a o mamku se starám od svých 15 let. Před mrtvicí jsem si s rodiči moc nerozuměl, pořád mi nadávali a nedávali mi žádnou svobodu. Ve škole jsem se snažil, ale neměl jsem dobré výsledky. To že jsem se snažil však mé rodiče nezajímalo. Nechci vypadat jako nějaký spratek, ale opravdu nevidím důvod, proč ztrácet svůj čas s lidmi, kteří mi jen nadávají. Navíc mi táta vůbec nepomáhá a o mamku se nestará. Mamka špatně chodí a hodně času stráví popíjením piva a sledováním televize. Až budu plnoletý, tak se odstěhuji a nechám péči na někom jiném.

Zdroj: FB, pečující a přátele/komentář. Upraveno, anonymizováno. 2021.

Ahoj, jmenuji se Zdenka a už čtyři roky pomáhám mamce pečovat o tátu. Těsně poté, co se táta vrátil z nemocnice se o všechno starala mamka. Sice jsem jí nabízela pomoc, ale mamka to chtěla zvládnout sama. Jen mi vysvětlila, co je to ta mrtvice, proč ji asi táta měl, jaké to bude mít následky a jak mu bude pomáhat. Jenže po asi dvou měsících byla mamka z péče tak vyčerpaná, že spadla na schodech a zlomila si nohu.

Pokračovat

Když pečuje dítě a mladistvý

Dětství je vnímáno jako chráněné období v životě člověka. Děti jsou zbaveny odpovědnosti a starají se o ně rodiče. Pro mnohé děti to však neplatí. Již od útlého věku musí pečovat o své rodiče nebo jiné rodinné příslušníky, kteří se potýkají s různými nemocemi či postiženími. Děti se stanou mladými pečujícími z různých důvodů například: kulturního zázemí, nedostatku financí na jinou alternativu nebo čistě z lásky k rodinnému příslušníkovi. Ať je důvod pro péči jakýkoli, mladý pečující je vždycky vystaven zodpovědnosti a práci navíc.

Péče je fyzicky i psychicky náročná práce, kterou nemusí zvládnout dospělý, natož pak mladý či dítě. Většina úkolů, které musí plnit je náročná po praktické, fyzické, ale i po psychické stránce a obvykle se očekávají od dospělých.

Mladí pečující ve věku 15-17 let si zaslouží speciální pozornost. Procházejí obdobím, kdy se jim utváří pohled na svět a dospívají. Rozvíjí se emoční vývoj, sebeúcta, myšlení, prožívání a získávají první vztahové a třeba i sexuální zkušenosti. Mladí lidé si volí obor pro studium a budoucí povolání a většinou jsou finančně i jinak stále ještě závislí na rodičích. Je to období plné změn, a když mladý člověk navíc přebírá roli pečujícího, může to způsobit změny v jeho vývoji a ovlivnit budoucnost. Mladý člověk potřebuje stále ještě podporu a pochopení od rodičů. A ta pečujícím může chybět.
Pokud jsou vystaveni nadměrné zátěži, může to na nich zanechat trvalé následky. Do budoucna jsou více náchylní k duševním onemocněním a obtížněji se přizpůsobují běžnému životu.

Proto je důležité, aby byla pro mladé pečující dostupná pomoc. Každý mladý pečující je jiný a v případě, že potřebuje s péčí pomoc, je potřeba s ním projednat, s čím přesně by potřeboval pomoci. Pokud je mladému pečujícímu pomáháno s něčím, s čím pomoc nepotřebuje, může to přinést více škody než užitku. Vliv pečování na vývoj mladých lidí může být ale i pozitivní. Pomoc druhému přináší i uspokojení a radost, naučí větší toleranci a pochopení druhým.

Co dělá mladý pečující?

Mladí pečující pomáhají buď přímo rodinnému příslušníkovi s postižením či onemocněním, nebo nepřímo skrz někoho staršího.
Záleží na rozsahu onemocnění a náročnosti péče.
Tyto faktory dále určují, co mladý pečující dělá.

A jak taková péče může vypadat? Může se skládat z jednodušších druhů pomoci, jako například:

  • Uklízení v domácnosti.
  • Chození na nákupy.
  • Vaření.
  • Pomoc sourozenci s úkoly.

Ale také z těch obtížnějších:

  • Hygiena.
  • Správa peněz.
  • Komunikace se zbytkem rodiny.
  • Návštěvy lékaře a zajištění léků.

Je toho opravdu hodně co musejí někteří mladí pečující zvládat a navíc si plnit své sny, zvládat vlastní např. školní povinnosti a mít prostor na své vlastní záliby.

Je rozdíl mezi mladým pečujícím a jejich vrstevníky?

Ano, hlavně pečující mladistvý či dítě tráví více času péčí o blízkého a domácnost. Mají méně času na učení a koníčky. Tuto cestu a úlohu si sami nevybrali, takže mohou prožívat naštvání, smutek.

O tom, že pečují často vůbec nikdo ve škole a z kamarádů neví. Pečující děti nechtějí prozradit kamarádům, že pečují. Bojí se výsměchu. Někdy jsou vystaveni šikaně. Nemají čas na kamarády, na vztahy.

Jsem dítě a pečuji

Ahoj, pokud o někoho pečuješ měl/a bys vědět, že péče může být někdy náročná. Můžeš se cítit unaveně, naštvaně, znechuceně, smutně… všechny tyto pocity jsou zcela normální a nemusíš se za ně stydět.

I přesto, že je péče často náročná, se díky ní můžeš naučit nové věci.

Péče o někoho tě může naučit disciplíně a efektivní práci s časem.
To, že se o někoho staráš tě utváří.

Pamatuj, že pokud je toho na tebe někdy moc, neboj se s někým promluvit.

Požádat o pomoc není ostuda a můžeš tím získat čas na trávení času s kamarády, nebo odpočinkem.

Pečující sourozenec

Jsi sourozenec nemocného/postiženého bratra nebo sestry? Možná si říkáš, že je důležitější to, jak péči zvládají rodiče, prarodiče. Ale vztah mezi sourozenci i ten Tvůj k bratrovi, sestře, je fakticky moc důležitý i pro rodiče. Je přirozené, že se Tobě rodiče někdy nemohou věnovat tolik, jako sourozenci. Asi i ve volném čase pomáháš a pak jsi unavená/ý. Je dobré o tom říct ve škole.

Také existují organizace, které pořádají různé akce, výlety, tábory pro děti a dospívající, jako jsi Ty. Jde jim o to, abyste se necítili izolovaní od ostatních a zažívali různé akce, výlety a aktivity.

Jak zvládat péči?

Jestli je pro Tebe péče náročná, je potřeba vědět, jak pečovat. To zamezí některým negativním efektům pečování o blízké.

Tady je pár obecných rad:

  • Udělej si prostor na sebe. Zcela zásadní pro zachování duševní pohody je mít čas na odpočinek. Zajdi se projít, vyspi se…
    Dělej to, o čem víš, že v tu danou chvíli pomůže.
  • Najdi si v pečování smysl. Zamysli se, co Tě na péči o blízkého člověka těší. Získáš tím motivaci, která Ti pomůže péči zvládnout.
  • Neboj se svěřit. Většina věcí se zvládá lépe, když na to nejsi sám. Pokud nemáš někoho blízkého, můžeš se obrátit na nějakou z organizací anebo linku důvěry.
  • Měj ve věcech řád. Pomáhá postupovat podle daného plánu. Když takový plán nemáš, bude Ti připadat, že práce vůbec neubývá.
  • Nechtěj být perfektní. Péče bere spoustu času, energie, a tak je normální, že se Ti mohou zhoršit výsledky ve škole.
    Není však důvod se tím trápit. Neboj se svěřit i vyučujícím, že pečuješ o rodinného příslušníka.
  • Buď s přáteli. Pokud možno buď s lidmi, kteří Tě v těžkých chvílích podrží. Pokud Tě okolí nechápe, je zde spousta jiných dětí, které také pečují. Můžeš se s nimi spojit skrz sociální sítě, či skrz web.

Kde hledat pomoc

Nemusíš být na to sám. Pomoc nabízí mnoho služeb a poraden. Podívej se na video z YouTube Nejste na to sami. Je tam spousta rad a tipů, kde najít pomoc, na koho se obrátit. Dokonce na stránkách www.pecujdoma.cz je i telefonická linka podpory, kam se dá v pracovním týdnu dovolat a tam poradí, jak řešit různé situace.

Pokud teda doma o někoho doma pečuješ/pečujete, pak na to nemusíš být sám/sama a pomáhat domů mohou chodit pracovníci z různých služeb. Například pečovatelská služba, osobní asistence anebo existují i denní pobyty v centrech denních a odlehčovacích služeb. Neváhej se obrátit na sociálního pracovníka ve Tvé obci, ve městě. Určitě rád pomůže a vysvětlí.

Pokud si nevíš/nevíte rady se zdravotní péčí, pak existuje i více zdravotních služeb, některé sestry jezdí i domů za pacienty (například z agentury domácí péče anebo mobilního hospice). Stačí se obrátit na praktického lékaře, ke kterému Tvůj/Váš blízký chodí.

A pokud by ses chtěl/chtěla naučit jak lépe pečovat, jak zvládat různé situace, existují pro pečující také vzdělávací kurzy. Jsou zdarma a lze je najít ve větších městech a někdy i online na internetu.

Důležité jsou i kontakty na odborníky, kteří mohou pomoci, když je ti úzko, smutno, zle a cítíš se na dně. Na internetu můžeš najít kontakt na krizové centrum nebo poradnu pro děti. Tam nabízí pomoc nepřetržitě a můžeš jim třeba jen zavolat anebo se tam zastavit osobně.

Odbornou pomoc můžeš hledat na těchto stránkách.

https://www.cmp-radce.cz/podpora-pecujicim/

https://www.pecujdoma.cz/aktuality/jak-pomoci-mladistvym-pecujicim/

Příběhy / odkazy na AJ videa

Užitečné a použité zdroje

Zahraniční stránky:

Sociální sítě