CMP – Celý Můj Příběh

CMP přichází nečekaně. Stejně nečekaně se stáváme pečujícími. Každá situace je jiná, každý člověk na ni jinak reaguje, každý má jiné možnosti a podmínky. Možná však v tomto autentickém příběhu najdete i podobnosti – některé fáze již máte možná za sebou, jiné jsou (možná) před vámi. Manžel Radky se z ataky CMP po dvou letech zotavil. Pojďme se podívat, co jim na této cestě pomohlo a kde pomoc chyběla. Třeba to pomůže i vám. Připravujeme i příběh Jitky pečující deset let o přítele po CMP s apalickým syndromem.

Část první – období šoku (první setkání s CMP)

Část první – období šoku (první setkání s CMP)

Část první – období šoku (první setkání s CMP) Když vám v deset dopoledne zazvoní telefon a na displeji vidíte neznámé číslo, pak se vám buď někdo snaží nabídnout zaručeně nejlevnější elektřinu na trhu, vaše dítě si ve škole přihodilo úraz, nebo vás na druhé straně drátu čeká někdo a něco, s čím nepočítáte. A věcí, s nimiž dopředu počítat nelze, je dost. Můj manžel pracuje ve firmě se sídlem vzdáleným cca 400 km. Ideální stav. Alespoň pro něj. Pracuje na „home office“ a jednou za měsíc jede na sídlo firmy na poradu. Ty bývají vždy v úterý, jen tento týden byla výjimečně přesunuta na středu. Manžel vždy vyjíždí v pět hodin ráno, po cestě nabere kolegu z nedalekého…

Více

Část druhá – období akutní péče (neurologické oddělení městské nemocnice)

Část druhá – období akutní péče (neurologické oddělení městské nemocnice)

Část druhá – období akutní péče (neurologické oddělení městské nemocnice) Domů jsem se vrátila večer před transportem manžela do naší spádové nemocnice. Aspoň ho budeme mít se synem blíže a budeme ho moci navštěvovat oba dva. Byla jsem ráda, současně mne však zahlcovaly obavy z toho, jak celý proces transportu manžel ve svém stavu zvládne – přeci jen cestovat téměř 400 km v sanitním voze a pět dnů po CMP nejsou zrovna ideální podmínky k přesunu takového rozsahu. Stejně (ne-li více), jsem se obávala také toho, jak první setkání s tátou ustojí náš syn. Na poradu před pěti dny odjel z domu muž v plné síle, synův pevný bod ve vesmíru a zítra přivezou téměř nehybného člověka upoutaného na lůžko, který ho nepohladí, neobejme, dokonce si s ním ani nepopovídá – ničeho z toho totiž není schopen… Tohle bude velká výzva, věřím však, že to syn zvládne. Musím mu ještě…

Více

Část třetí – období následné péče (rehabilitační ústav)

Část třetí – období následné péče (rehabilitační ústav)

Část třetí – období následné péče (rehabilitační ústav) Manželův pobyt v rehabilitačním ústavu byl již mnohem „veselejší“. S umístěním je zpočátku sice trochu problém, neboť celý proces překladu pacienta z lůžka na lůžko funguje tak, že pacient si musí dojednat umístění v ústavu sám, nemocnice pak již pouze posílá zdravotnickou dokumentaci do vybraného a předjednaného zařízení „překladu“. Samozřejmě netuším, zda to tímto způsobem funguje také všude stejně, v našem případě to jinak udělat nešlo – nemocnice se od zařizování manželova překladu distancovala, vše bylo na nás. Nějak si nedokážu představit, že si všechen tento kolotoč pacient po CMP zařizuje sám… Problémy s řečí u mého manžela trvaly relativně dlouho – sám by se telefonicky určitě s nikým nedomluvil. Krom toho nemám zdání, kde a jakým způsobem by si člověk ochrnutý na půl, nebo na část či celé tělo, mohl kontakty na daná zařízení z nemocničního lůžka obstarat. I pro zdravého jedince je tento proces shánění „umístěnky“ relativně složitý a zdlouhavý, nevyřeší se jedním telefonátem. Neumím si vůbec představit, jak v této situaci postupují lidé, kteří žádnou osobu blízkou, která by celé toto zařizování zorganizovala, nemají… Věřím, že v tuto chvíli nastupuje sociální pracovnice (či pracovník), která celé toto moratorium za pacienta vykomunikuje. Podařilo…

Více

Část čtvrtá – období domácí péče (život po CMP)

Část čtvrtá – období domácí péče (život po CMP)

Část čtvrtá – období domácí péče (život po CMP) Nastal den „D“. Po třech měsících si vezu manžela domů. Je pátek, víkend před námi, což je z hlediska načasování ideální stav. Pokroky, kterých v ústavu manžel dosáhl, mu umožnily vrátit se do domácího prostředí, což ale neznamenalo automatický „návrat k normálu“… Manžel je nyní téměř soběstačný – chodí (byť velmi obtížně, pomalu a kolísavě), mluví (již docela srozumitelně, jen některá písmena si s ním stále hrají na schovku a v telefonu mu pořád není dobře rozumět), jen ta levá ruka stále ještě neposlouchá. Nevadí,…

Více