Oznámení
Smazat vše

Děti při péči


Iva
 Iva
(@Iva)
Host
Přidal se: před 2 týdny
Příspěvky: 1
Úvodní téma  

Zdravím, chtěla jsem se zeptat, co dělají vaše  předškolní děti v době, kdy pečujete? Nějak nevím, jak je při návštěvách souvisejících s péčí zabavit.  Prý je u dědy smutno.


Citace
Alice Kubištová
(@alice-kubistova)
New Member
Přidal se: před 10 měsíci
Příspěvky: 3
 

Připojím se k vašemu dotazu, protože pečuji o manžela a mám pocit, že se syn cítí odstrčený 😣 😣 Syn má 6 let, jak s takto malým dítětem mluvit o tom, co se děje? Nechci ho nijak zatěžovat úkoly nebo ho nutit k něčemu. Budu ráda za každou radu. 


OdpověďCitace
Martina Dandová
(@martina-dandova)
Active Member
Přidal se: před 7 měsíci
Příspěvky: 5
 

Já se s dovolením trochu volně přidám, co se dětí týká. Ten můj syn to taky odnášel, protože nebylo na něho tolik času, jo. On má spoustu koníčků, kroužků a já jsem teďka byla jediná - vždycky máme všechno s manželem na půl – jeden ho zaveze, druhý ho vyzvedává, jo a bylo to tak všechno na půl a teďkom nic že, takže teď bylo všechno na mě, no ono, já jsem to stíhala tak tak, s jazykem na vestě, nebo jsem to nestíhala, tím, že veškerá energie šla teď na manžela, na syna už toho času tolik nebylo, jo, takže to bylo jinak všechno do té doby než se manžel trošičku otřepal, začal jakoby…se sám dal do kupy, aby mohl fungovat, abych se o něho už nemusela tolik bát, abych ho mohla nechávat v klidu doma, tak to bylo prostě drsné období…

Tento příspěvek byl upraven před 6 dny uživatelem Martina Dandová

OdpověďCitace
Ilona Vršecká
(@ilona-vrsecka)
Active Member
Přidal se: před 6 měsíci
Příspěvky: 5
 

Syn měl tehdy šest, první třída, takže malučký.

ještě malé dítě jsem měla takže k tomu jsem to musela nějak řešit ráno jsem se musela postarat o to dítě a teď jsem ho jako v tom rozhovoru jako upozadila ale byl tam takže prostě jako by. i když jsem měla starší rodiče tak jsme to pořád brali jako partnerský vztah my jim nějak pomáháme a oni nám tky nějak pomáhají s tím synem a tak dále. každý človíček má rád to své pohodlí ať chceme nebo nechceme a možná je to silné slovo jako by ta sobeckost ale ty já jsem vnímala jako já si pořád nepřipouštěla.


OdpověďCitace
Jiřina Beníšková
(@jirina-beniskova)
New Member
Přidal se: před 7 měsíci
Příspěvky: 1
 

Dobrý den, 

já jsem pečovala o dvě holčičky své dcery, mladší byla úplně miminko, ještě plně kojená, když se to stalo. Dceři praskla arteriovenózní malformace v mozku. Její starší se moc nevyptávala, ale bylo to asi hlavně tím, že v domě žije ještě i má druhá dcera a ta má své tři děti, takže tady byl svým způsobem pořád ruch a děti byly zaměstnané. Byla ve svém světě, děti, myslím, nemají takový smutek jako my, vnímají to jinak. Bylo tu i přes to všechno hodně smíchu. My jsme to těm dětem neříkali, nevěděli jsme, jak co bude, jestli jejich maminka přijede z nemocnice.... strašné to bylo.

Ta péče no děti na mě spadla ráz naráz, ale ani jsem neměla tolik času ji řešit - bylo třeba vařit, prát, dělat něco na domě a do toho všeho ježdění do nemocnice, na rehabilitace. Já už jsem byla v důchodovém věku. Manžel dcery musel pracovat, že, někdo musel vydělávat peníze. Bylo to opravdu náročné období.


OdpověďCitace

Zanechte odpověď

Jméno autora

E-mail autora

Název *

Maximální povolená velikost souboru je 2MB

 
Náhled 0 Revizí Uloženo
Sdílet: