Dobrý den, chtěla bych konzultovat stav mého švagra Vladimíra, který je po CMP. Švagr je čtrnáct dní po CMP a paní primářka na oddělení nám opakovaně říká, že jeho zdravotní stav je špatný a pobyt v následném rehabilitačním zařízení ani lázních není možný. Chce jej do 14 dnů propustit do domácí péče. Přes celkový nepříznivý stav a špatné výsledky očního vyšetření to nevzdáváme a pevně věříme, že bude znovu chodit a bude soběstačný. Potřebujeme však poradit, na koho se můžeme obrátit, a kdo nám pomůže s péči o našeho švagra. Nevím, zda nám někdo zapůjčí nemocniční postel a pomůcky pro hygienu. Nezlobte se, že obtěžuji, ale nevím na koho se teď obrátit. Děkuji za váš čas.
Dobrý den,
pokud potřebujete zapůjčit pomůcky můžete se obrátit např. na poradnu pro osoby se zdrav. postižením ww.czp-msk.cz. Bližší informace nejen o domácí zdravotní péči, sociální péči a příspěvcích na péči naleznete na https://cloud.cmp-radce.cz/s/aZt3xFsf5rH9eXL#pdfviewer
O postel musíte žádat a je to celé hrozný nesmysl kolem toho. Musíte ho zavést za doktorem, který se na něho podívá jen tak z patra a pak vám napíše tu postel. Ale já sem to nakonec potom obešla, přes známé sem si tu postel sehnala, ale měli sme tady z charity na chvilku pučenou takovou kovovou postel, no žebra to byly jak hrom, ale tak aspoň něco.
Je to hrozné. Co jsem si nevygooglila nebo nepřečetla na internetu, oni vám neřeknou jestli máte na to nárok na to nárok já jsem si třeba i vymanila to že mám teďka polohovací postel jenom díky známostem skrze práci, kdy jsem vozila jídlo do nemocnice a tam se dala do řeči s paní ze zdravotnických potřeb. Ta mi velmi pomohla a poradila, co je třeba. Takže zkuste obejít nějaké zdravotnické potřeby.
Jéééje, shánění postele. To si pamatuju. Postel se sháněla, měla jsem jenom zapůjčenou, tenkrát jsme si zapůjčovali, jak tu byla maminka, pak jsem koupila tu postel, jo, starou, že?
My třeba máme chodítko, ale nestačí, nestačí. Já ju samu na na chodníku nemůžu nechat, ona neudrží směr, čili musím přidržovat.
Tak já mám zkušenosti s charitou. Ti mi pomáhali s koupáním. Maminka mi tehdy zkolabovala ve sprše. Ještě že jsem byla při koupání taky.
Kdybych já tam nebyla z té druhé strany a nebyla té postavy jaké jsem fakt jsem jí opravdu chytla do náruče. Ona jí tak drhla dlouho že mamina zkolabovala v té sprše. Takže to byla jediná pomoc co jsem žádala charitu a tam to bylo tragické. A ta charita si celkem vzala tři sta šedesát korun nějak hodina plus nějaké kilometry jako. Jako když jsem je oslovila že bych je chtěla jako maminu ostříhat protože mi jí chodili stříhat tak mi řekli že nemají čas jako nehty to třeba ostříhám dneska mám pedikéra tak přijde pedikér ale ona mi spala tak tvrdě že jsem toho pedikéra pak musela zrušit že takže vlastně co se týče té mozkovky tak se ta mozkovka a Alzheimer u té maminy.
My jsme měli štěstí, nám postel pro manžela rovnou zapůjčili z nemocnice při propuštění. A pak jsme si sháněli svou, to jsme vyběhávali po úřadech, na pojišťovně, vše osobně, ale bylo to už dřív, tak nevím, jak se to dělá v současné době. Vyřizovali jsme vše jednotlivě, krom postele i zvedák, matraci, plíny... škoda, že ta pomoc není nabídnutá rovnou, aby člověk věděl, kam se obrátit, na co má nárok a netrávil tolik času tápáním.
Jo a my jsme pak ještě ke všemu měli i kontrolu z pojišťovny, jestli to vše pro péči skutečně potřebujeme! 🙂
A jinak jsme měli pomoc hlavně rodinnou: máme v rodině zdravotníky a známá je třeba sestra u zubaře, takže jsme se obraceli na koho jsme mohli s žádostí o radu nebo aby něco zařídil a pozjišťoval. Tak pokud někoho takového máte, i vzdáleně, určitě to zkuste využít!
InforMAce, informace, to byl největší problém celou dobu. Jsem schopná cokoliv udělat zařídit, ale jakoukoliv informaci aˇt už o léčbĚ nebo rehabilitacích, o pomůckách, které potřebujeme, to byl velkÝ problém, větší než ty věci obstarat. To mi chybělo nejvíc, zabralo mi to nejvíce času. MUsela jsem si je vyhledat sama, telefonovat a ptát se hodně a samozřejmě byly nějaké známosti, přes ty šly hodně rehabilitace. Nakonec pro mě bylo nejjednodušší iv tom časovém presu vzít auto, zajet si a mluvit prostě s lidma a vše si zjistit a vyjednat osobně.
