Moje zatím největší zklamání bylo to, jak funguje, respektive nefunguje zdravotnictví. Byla jsem byla tak vytočená, že kdyby to k něčemu bylo tak podávám žaloby dodnes. Protože tolik energie, kolik jsem musela věnovat tomu, abych zabezpečila zdravotní péči v nemocničním ústavu, prostě kde mu tu péči mají poskytovat automaticky, bych nevěřila, že se člověk musí tak starat. Máte podobnou zkušenost? Nebo jsem měla smůlu na zařízení ?
No, my jsme zase měli problém trochu se záchranářema protože musím říct že jsme spádovka do jiné nemocnice a že teda povezou tatínka tam a to jsem teda musela rázně zakročit že už jsem volala do té nemocnice kde je to ikterové centrum a říkala jsem že tam už na nás čekali a já jsem říkala že musí jet tam jo takže jsme se chvilku dohadovali když jsem teda opravdu musela použít sílu té svojí znalostí a říct že prostě jedou tam a že už tam na mě čekají a to byla situace asi dvou minut takže opravdu mi ho tam odvezli takže poměrně hned ho diagnostikovali na cétéčku a hned rychle šel vlastně na tu pravděpodobně na tu angio linku a tak v té době jsem se tomu ještě tak nepohybovala a my jsme čekali než to takzvaně dokape mu to rozpouštěli a tak dále a pak jsem pak jsme za ním mohli jít opravdu v té nemocnici já si myslím že tak čtrnáct tři týdny . Než se trošičku dal dohromady a už tam s ním začli rehabilitovat teda jakoby že už opravdu tam ta rehabilitační péče začala a pak jsme se vlastně domluvili když ho začli propouštět tak šel rovnou na Čeladnou do rehabilitačního ústavu . Ani nebylo mezipřistání doma rovnou šel tam a tam byl tuším čtyři týdny možná šest týdnu takže opravdu ta péče tam byla a byla i nutná on potom nakonec byl na tom celkem dobře že ta ruka jakš takš už ho potom dokonce rozcvičil v té nemocnici problém byl s tou nohou . Naštěstí mu to nechytlo teda em mluvu mimiku řeč a tak dále ale ta situace se záchranářema byla problematická
Jo, nemocnice. Tím, že jsem měla komu zavolat, tím že jsem věděla, na co se zeptat, tím, že jsem našla tu sílu a energii jít na to oddělení a křičet tam po nich a vydupat si to, co člověk potřebuje a být drzá a nenechat se odbít - to je strašně moc energie a pak máte přijít za tím chlapem a máte se tvářit, že je vše v pořádku a máte se na něj usmívat a pozitivně ho podporovat a ta energie vůbec není. A protože prostě nedělám nic jiného než obstarávám informace, zařizuju, zjišťuju, ověřuju, tlačím, nutím, přemlouvám - uf jako.
